Autor návodu : Tomáš Zajpt

DEN PRVNÍ

Jen  co jsem  se dostal  z postele,  skočil jsem  do koupelny,kde  jsem si  ze

skřínky  nad umyvadlem  vzal nějaké  prášky. Vysprchoval  jsem se  a přešel do

pravého  pokoje. Tam  jsem si   všiml omšelého  kabátu, který  jsem prošacoval

a v  jedné z  kapes našel  čtenářskou legitimaci.  Šel jsem  pravými dveřmi na

chodbu a po žebříku vylezl na půdu.  Tam jsem 3x odsunul objemnou truhlu a pod

ní našel staré hodinky. Slezl jsem zpět  na chodbu a sešel po schodišti. Vešel

jsem do pracovny vlevo, kde moji  pozornost upoutaly plány mého nově koupeného

domu.  Díky jim  jsem odhalil  tajnou místnost,  nacházející se  za knihovnou.

Zatlačil jsem na jednu  z knih a vešel do ní. Vylezl  jsem po žebříku a sebral

lano pohozené v rohu místnosti. Otevřel jsem  dveře a ocitl se ve své ložnici.

Prošel jsem  levými dveřmi a  po žebříku znovu  vylezl na půdu.  Vyšel jsem na

balkon a lano uvázal kolem sošky na  zábradlí. S trochu divným pocitem jsem po

něm slezl a vešel do garáže. Páni, to je vrak. Otevřel jsem kufr a prohlédl si

ho. Našel jsem  páčidlo, které jsem si vzal.  Vlezl jsem do auta a  ze skřínky

vzal  kožené rukavice.  Vrátil jsem  se zpět  na půdu,  páčidlem jsem  otevřel

truhlu a začal se v ní přehrabovat.  Na dně jsem našel denník, který jsem hned

přečetl. Sešel jsem  dolů do předsíně a šel do  obýváku. Přečetl jsem si vzkaz

na zrcadle  a počkal na  pošťáka, který  chodí  vždy v deset.  Otevřel jsem mu

a zažil první vizi, která mi trochu  připomněla noční můru. Vylezl jsem z domu

a prohlédl si povalující se noviny. Vydal jsem se doprava a lesní cestou došel

do městečka. Vešel  jsem do obchůdku a koupil si  láhev skotské. Seznámil jsem

se  s podivínem  Delbertem, dostal  volňásek z  vězení a  dohodl si schůzku na

zítřek.  Vyšel jsem  z obchodu  doprava až  do knihovny.  Knihovnici jsem  dal

legitimaci a ona mi řekla, kde  najdu posledně půjčenou knihu. Šel jsem nahoru

a v regálu  C našel v  zelené knize kus  papíru. Přečetl jsem  ho a vrátil  se

domů. Vyšel jsem do ložnice a jen tak tak stačil vzít telefon (11:00). Byla to

knihovnice, která mi řekla, že pro mě něco má. Jelikož jsem měl dost času, šel

jsem doleva až na hřbitov. Došel jsem  ke kryptě a mačkal tlačítka kolem dveří

v pořadí zleva  doprava. Vstoupil jsem  dovnitř a sešel  dolů. V jedné  z uren

(vlevo,  úplně vepředu)  jsem mimo  popela našel  malý klíček.  Vyšel jsem ven

a dal se  na cestu do knihovny.  Knihovnice mi ukázala jednu  zajímavou knížku

a já zase  pocítil ten divný pocit.  Doma mě napadlo otevřít  hodiny v obýváku

klíčkem ze hřbitova  a přečíst si zvláštní zprávu. Byl  jsem unaven a tak jsem

šel spát.

DEN DRUHÝ

Zase ten sen. Šel jsem do koupelny, vzal si prášek a osprchoval se. Nezapomněl

jsem natáhnout  hodiny a šel  jsem se podívat  do garáže, kde  jsem si v  autě

pustil rádio. Jakýsi tajemný hlas mi pověděl něco o zavřených dveřích a mně se

vybavila tajná místnost v domě. Vrátil jsem se do ložnice a zatlačil na pravou

stěnu. Vstoupil jsem dovnitř a dveře  hned zase otevřel. Slezl jsem po žebříku

a otevřel dvířka  do pracovny. Vstoupil  jsem do ní,  zatlačil opět na  stěnu.

Počkal  jsem na  pošťáka, který  mi přinesl  chybějící část  zrcadla z obýváku

a vložil  ji na  své místo.  Veden  divnou  ideou, vstoupil  jsem do  zrcadla.

Otřesen jsem vyšel pravými dveřmi  a pokračoval chodbou doleva. Připomínalo mi

to můj  dům. Tahle místnost je  jako moje pracovna. Prohlédl  jsem si plány na

stole  a konečně  jsem si  potvrdil své  podezření-má hlava  má být  líhní pro

nějaké děsivé monstrum. Šel jsem doprava  a jakousi formou teleportu se dostal

nahoru. Vyšel jsem  na balkon a sebral dalekohled. S  jeho pomocí jsem si mohl

prohlédnout  podivnou scenérii.  Oblékl jsem  si rukavice  a stiskl  páku mezi

dveřmi.  Došel jsem  do hlavní  chodby, která  mi připomínala  předsíň a vyšel

otevřenými  dveřmi  ven.  Dal  jsem  se  doleva  a cestou obdivoval pochmurnou

scenérii. V  místech, kde se  v normálu nacházel  hřbitov, jsem našel  lopatu.

Vrátil jsem se  skrz zrcadlo a vyšel z  domu. Dal jsem se doleva  přes hřbitov

kolem krypty. Lopatou  jsem začal vykopávat třetí hrob zleva  a po chvíli jsem

našel druhou část zprávy ze zelené  knihy, kterou jsem si pořádně prostudoval.

Vrátil jsem se  domů, kde mě bez jakéhokoliv důvodu  zatkl policajt. Zavřel mě

do cely, ale  mě napadla myšlenka. Tato cela  se musí nacházet i v  tom druhém

světě. Pod polštář  jsem narval všechno co jsem mohl,  hlavně sponku do vlasů.

Pak jsem  sebral plechový hrnek a  chvilku s ním třískal  do mříží. Po chvilce

přišel polda, kterému jsem dal volňásek  od Delberta. Bez námitek mě pustil na

svobodu a  já si vzal pro  všechny případy ze zdi  starší browning. Vyšel jsem

před stanici a vzpomněl na domluvenou  schůzku s Delbertem. Vydal jsem se domů

a šel  na zahradu  před garáž.  Tam  jsem  počkal do  šesti hodin  na Delberta

a poté, co mě pozval k sobě jsem  ho následoval. Chvilku jsem ho pozoroval jak

si hraje se psem a pak mu  z vděčnosti daroval skotskou. Přijal ji, pořádně si

přihnul a  odešel pryč. Sebral  jsem ze země  větev, kterou házel  svému psovi

a odešel přes zrcadlo to temného světa. Vyšel jsem předsíní před alegorii mého

domu a  vydal se doprava.  Šel jsem až  k mostu, který  se klenul nad bezednou

propastí. Odporného  monstra, které hlídkovalo  na druhé straně  mostu jsem se

zbavil tím, že jsem do pravého  srázu hodil aportovací klacek. Pokračoval jsem

dál a  po chvilce narazil na  policejní stanici. Všechno mi  říkalo, abych tam

nechodil,  ale  já  přesto  vstoupil.  Byl  jsem  uvržen  do cely, ale díky mé

prozřetelnosti jsem  pod polštářem našel  vše, co jsem  tam v normálním  světě

zanechal.  Pokusil  jsem  se  sponkou  otevřít  dveře  a  na druhý pokus se to

povedlo.  Vyšel jsem  na chodbu  a  šiml  si dalšího  vězně opřeného  o mříže.

Daroval jsem mu nepotřebnou sponku a  on mi z vděčnosti daroval tajemný prsten

neviditelnosti. Odešel  jsem ze stanice  a pokračoval kolem  temného holičství

doprava.  Stanul jsem  před knihovnou,   kde jsem  si všiml  podivné vejcovité

stráže. Rychle jsem  si nasadil prsten a vešel dovnitř.  Došel jsem k obrovské

obrazovce a  aktivoval ji. Zjevila se  mi zvláštní tvář, kterou  jsem si dobře

prohlédl.  Zdejší knihovnice  mi pověděla  celou pravdu  o dítěti  v mé  hlavě

a varovala před policií, která je pod  vlivem temného světa. Na rozloučenou mi

dala  diapozitiv a  já se  rychle vydal   na cestu  domů. Šel  jsem do  garáže

a pustil si rádio.  Ten hlas mi zase napověděl něco  o klíčích funkčních jenom

v temném světě. S očekáváním dalšího hrůzného snu jsem šel spát.

DEN TŘETÍ

Ty  sny jsou  čím dál  horší. S  bolavou hlavou  jsem šel  jako každé  ráno do

koupelny,  vzal si  prášky a  osprchoval se.  Natáhl jsem  hodinky a  sešel do

předsíně. Vyšel jsem před dům, došel do města, kde jsem v obchodě koupil další

whisku. Pokračoval  jsem doprava do knihovny.  Tam jsem šel pravými  dveřmi ke

čtečce  diapozitivů a  zapnul ji.Vložil  jsem do  ní diák  od temné knihovnice

a přečetl zprávu  o klíčích schovaných  v mém sklepě.  Šel jsem domů,  chvilku

počkal  na pošťáka,  který mi  přinesl  topůrko.  Prošel jsem  skrz obývák  do

kuchyně a sešel po schodech do sklepa. Pořádně jsem prozkoumal podlahu a našel

jeden podivný kámen s dírou uprostřed. Sebral  jsem ho a podíval se do vzniklé

díry. Byly  tam klíče od  auta. Došel  jsem  do obýváku a  vstoupil do temného

světa.  Vydal jsem  se doleva  skrz park  až do  jeskyně. Vstoupil  jsem do ní

a pokračoval do  poslední místnosti. Do díry  pod jakýmsi organickým počítačem

jsem vložil kus  děravého kamene. Po jeho vytvrzení jsem  ho spojil s topůrkem

a získal kladivo. Došel jsem zpět do normálního světa, chvilku bloumal po domě

a v 11 hodin  jsem vzal zvonící telefon. Volala mi  knihovnice z temného světa

a dala mi poslední radu. Oknem jsem  zahlédl čekajícího poldu a vědom si toho,

že by mě zase zavřel, vyšel jsem na balkon a po laně slezl do garáže. Tam jsem

nalil  whisku  do  nádrže  auta,  vlezl  dovnitř,  strčil klíčky do zapalování

a nastartoval. Motor se  rozběhl a já rychle vylezl po  laně, sešel do obýváku

a prošel skrz zrcadlo do temného světa. Rychle jsem vyšel před dům, a vešel do

lodě, stojící  vedle něj. Oblékl  jsem si rukavice  a stiskl startovací  páku.

Rychle jsem  vyběhl před loď, která  okamžitě odletěla a utíkal  domů. Zrcadlo

jsem ještě preventivně rozbil kladivem.  Po chvíli přišla knihovnice, která mi

darovala nějaké  prášky, které se  objevili u ní  v kabelce a  byly napsány na

moje jméno. Myslím, že tomu začínám rozumět...

KONEC.